Autunno ...

1. říjen 2017 | 01.07 |
› 

 ... znovu na scéně.

Po měsících je načase znovu nechat působit kouzlo blogové terapie. A to v momentě, kdy je mně v mnoha směrech plný internet ... mně, mojí práce ...

V momentě, který má spoustu šťastných vrstev ...
... vrstvu samostatného života, který není samozřejmostí. Vrstvu skvělé práce, která je nesmírně náročná, báječně nabíjející a rozhodně prospěšná druhým. Vrstvu nekonečných možností poznávat svět, vrstvu svobody, lásky a výzev.

Když jsem ležela v inkubátoru, omotaná hadičkami, vážící něco málo přes kilo a půl, když mi mozek zaplavila krev a o dva roky později se moji rodiče dozvěděli, že má jejich nejmladší holčička těžkou mozkovou poruchu - když se děla spousta dalších podobně neslunečných věcí, rozhodně nebylo samozřejmé předpokládat, že jednou přijde den, jako je ten dnešní.

Den, kdy budu samostatně žít, pracovat "na sebe" a učit každý týden jiných třicet dětí, které jsou na tom mnohem hůř než kdysi já, hýbat se, vnímat, žít.

Příštími řádky bych ráda ukázala ostatním a hlavně v sobě si ujasnila, že - a proč -

i když se člověk vyšplhá po pořádně nebezpečném srázu na nádherný vrchol a ví, jak se tam udržet, někdy jsou ty závratě opravdu těžký.

Před devíti měsíci bych si myslela, že bydlet sama, mít svobodu práce, studia, života je všechno, co je třeba ke štěstí.

Protože mezi těmi slovy je LÁSKA, věřím stále tomu, že to tak i je.

Jen si to teď, v den, který je pro mě jeden z nejtěžších - svoboda je těžká disciplína - začnu znovu připomínat ...

Děkuju, že můžu.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Autunno ... tlapka 01. 10. 2017 - 08:50
RE(2x): Autunno ... autunno 01. 10. 2017 - 11:39